Kühn

Max Kühn

*8. 10. 1877Trutnov, Česká republika
14. 6. 1944Liberec, Česká republika
Hlavní obrázek
Biografie
Prof. Ing. arch. Max Kühn se narodil v Trutnově jako starší ze dvou synů staviteli Konradu Kühnovi. Bratr Karl Friedrich Kühn se narodil 17. 2. 1884, byl architektem a později získal titul zemského konzervátora. Oba syny poslal stavitel Kühn do Vídně na studia. Max Kühn navštěvoval v letech 1894-1898 Katedru starokřesťanského a středověkého stavitelství na Vysoké škole technické pod vedením Maxe von Ferstela. U svého vedoucího později pracoval v ateliéru, kde společně se svým spolužákem Heinrichem Fantou získával první zkušenosti z praxe.
Roku 1903 se Max Kühn přestěhoval do Liberce, kde se stal profesorem na Státní průmyslové škole. V lednu 1905 se oženil se vdovou po svém bratranci Bertou Kuhn, roz. Tockstein. V roce 1904 přijel do Liberce i Kühnův kolega Heinrich Fanta, stal se profesorem na téže škole a začala jejich velmi produktivní spolupráce, která trvala až do 1. světové války. Velký úspěch a následný zájem ze strany stavebníků přinesla pro dvojici Kühn & Fanta výstava českých Němců v Liberci (1906). Maxe Kühna prý dokonce pochválil samotný císař František Josef I. za výzdobu jedné z hlavních ulic k výstavišti.1/ Před první světovou válkou Max Kühn nepřednášel pouze na průmyslové škole, ale i v mnohých spolcích a institucích. Svá vystoupení věnoval jak problematice praktické stavební a projekční činnosti, tak i teoretickým či širším uměleckohistorickým otázkám.
Po válce dále vyučoval na liberecké průmyslovce, účastnil se architektonických soutěží, navrhoval velké množství novostaveb i přestaveb a také vybavení interiérů. V roce 1921 se stal přednostou stavebního oddělení na průmyslové škole, avšak v roce 1927 (nebo 1928) školu ze zdravotních důvodů opustil. Architekt zemřel v Liberci 14. 6. 1944.
V Liberci byl Max Kühn váženou osobností nejen díky svému architektonickému dílu a přednáškám, ale také díky další veřejné činnosti. Byl členem Rakouského ústředního sdružení architektů, byl činný v Prezidiu německé zemské komise na ochranu dětí a péče o mládež a na liberecké radnici byl ctěn jako vážený poradce. Rudolf Günther (zatím jediný potvrzený žák a mladší spolupracovník Maxe Kühna) charakterizoval architekta jako hovorného, otevřeného a přátelského pána s hůlkou.2/ Avšak z několika nalezených dopisů vyplývá, že dokázal být i velice rázný, nesmířlivý až zatvrzelý. Pokud byl s něčím nespokojen, dokázal to dát velmi tvrdě najevo – minimálně v psaném projevu.3/

Max Kühn patří bezpochyby mezi nejvýznamnější liberecké architekty a to jak kvalitou, tak i kvantitou svých projektů a realizací. Je také typickým představitelem „periferní“, „sudetské“, nebo jindy „architektury českých Němců“ 1. poloviny 20. století. Výrazně byl ovlivněn myšlenkou zahradního města, kterou se snažil až do třicátých let aplikovat u rodinných domů. Zároveň se u něj projevovalo několik forem klasicismu, od barokního, který navazoval na místní tradici, přes antikizující používaný především u veřejných budov až k očištěnému klasicismu, který lze spojit s puristickými tendencemi. Od dvacátých let se architekt sice snažil architekturu spíše „očisťovat“, přesto při renovacích či přestavbách klasicistních libereckých domů zůstával věrný historické stavbě i prostředí. To dokazuje i zatím jediný nalezený Kühnův článek ve Wiener Bauindustrie Zeitung, ve kterém se obdivuje klasicistním libereckým portálům.4/ Po celou dobu svého profesního působení usiloval o spojení moderních trendů s místní tradicí i okolím staveb. Navíc se snažil vyhovět poměrně pestrým přáním stavebníků. I proto je možné Maxe Kühna jen s výhradami zařadit pouze do jednoho stylu, například historismu, secese, neoklasicismu, moderny, purismu či dnes stále spíše pejorativně chápanému eklekticismu.
V této souvislosti se často používá i pojem „Heimatstil“ (styl domoviny, domácí, místní, regionální), který ovšem dál nebývá příliš vysvětlen a zůstává mlhavý. Neexistuje totiž ucelená teorie tohoto „stylu“, či spíše hnutí. Vznikl někdy na konci 19. století a přečkal až do konce 40. let. Jsou jím označovány různé tendence v evropské architektuře, které navazovaly na místní tradici. Jak uvedl Friedrich Achleitner, měl by se spíše používat plurál – „heimatstily“. Heimatstily byly projevem regionalismu oproti rozvíjejícímu se internacionalismu jak architektonickému, tak i kulturnímu. Projevovaly se různě, od romantického používání motivů venkovských staveb přes navazování na slavné stavební období regionu až k uniformovanější verzi nového klasicismu.5/ Max Kühn splňoval vlastně všechna zmíněná kritéria, navazoval jak na místní venkovskou stavební tradici, tak i na slavné období libereckého barokního klasicismu a po první válce objevil i nový klasicismus.
Jan Dostalík
Poznámky
1/ Erhard Arnold (ed.), Die Deutschebömische Ausstellung Reichenberg 1906, Reichenberg (1909), s. 271.
2/ Rudolf Günther, Architekt Prof. Max Kühn. Eine Würdigung zum 100. Geburtstag des Reichenberger Architekt, Jeschken-Iser-Jahrbuch, 1977, č. 21, 88.
3/ Severočeské muzeum v Liberci, Osobní archiv Jana Mohra, kopie dopisů poslaných M. Kühnem a E. Gerhartem Komitétu na výstavbu pomníku císaře Josefa II v Teplicích (listopad 1904). – SOkA Trutnov, Archiv městského úřadu v Trutnově (1850-1944), Inv. č. 349,  kart. č. 209-212, Obecní stavby: nová dívčí šk. Chř. 1929-33, dopisy mezi M. Kühnem a úřadem trutnovského starosty (říjen 1924).
4/ Max Kühn, Über bodenständige Architektur in Reichenberg, Wiener Bauindustrie Zeitung XXVI, Nr. 16,  1909, s. 131-137 a 142-147.
5/ Friedrich Achleitner, Existuje středoevropský „heimatstil“? (neboli: Skica periferní architektonické krajiny), in: Friedrich Achleitner et al., Regionalismus a internacionalismus v soudobé architektuře, Praha 1999, s. 34-41.
Realizace a projekty
Soutěžní návrh na krematorium, Vídeň, 1898, nebo 1899 - s R. Hartingerem
Návrh secesního domu, Vídeň, 1902
Pomník Josefa II. pro Teplice, Liberec, výstava českých Němců, 1904-1906,  odstraněn - s E. Gerhartem (cca Loc: 50°46'18.784"N, 15°4'16.65"E)   
Spolupráce na vile Dr. Konrada Perutze, Klostermannova 11 (766/I), Liberec, 1904-1905 (Loc: 50°46'20.02"N, 15°4'3.6"E)   
Panský dům Willy von Klingera, Nové Město pod Smrkem, před 1906, zbourán - s Heinrichem Fantou a H. Aichingerem (cca Loc: 50°55'56.018"N,15°13'55.608"E)
Kaple rodinné hrobky velkotovárníka Johanna Etricha, Trutnov - s Heinrichem Fantou (Loc: 50°33'20.359"N,15°54'9.813"E)   
Soutěžní projekt na Veřejnou knihovnu Dominka Kreuzingera, Cheb, 1906 - s Heinrichem Fantou
Výzdoba dnešní Vítězné ulice, Liberec, 1906 (cca Loc: 50°46'21.103"N, 15°4'9.659"E)   
Dřevěný hostinec pivovaru Medinger & Co., Liberec, výstava českých Němců, 1906 - s Heinrichem Fantou (cca Loc: 50°46'25.099"N, 15°4'38.818"E)   
Pavilón trutnovského pivovaru, Liberec, výstava českých Němců, 1906 - s Heinrichem Fantou (cca Loc: 50°46'15.428"N, 15°4'25.273"E)   
Kostel U Obrázku v Liberci-Ruprechticích, 1905-07 - s Heinrichem Fantou (Loc: 50°47'40.862"N, 15°4'27.808"E)   
Vlastní vila, Vrbova ulice 4 (796/I), Liberec, 1907-08 (Loc: 50°46'20.631"N, 15°4'13.819"E)
Vila a hospodářské budovy pro podnikatele Cžižka, Hejnice čp. 434-436, 1907-08 - s Heinrichem Fantou (Loc: 50°52'51.825"N, 15°11'5.359"E)
Kostel a fara sv. Antonína Paduánského, Markova ulice, Liberec - Ruprechtice1908-10 - s Heinrichem Fantou (Loc: 50°47'19"N,15°3'55"E)   
Přestavba maloskalského zámku pro továrníka Medingera, Malá Skála čp. 211, 1910 - s Heinrichem Fantou (Loc: 50°38'46.903"N, 15°11'45.243"E)   
Návrh reálné školy, Kufstein, Rakousko, před 1910 - s Heinrichem Fantou
Areál kapucínského hospice s kostelem sv. Máří Magdalény, Jungmannova ulice, Liberec, 1908-11 - s Heinrichem Fantou (Loc: 50°46'3.886"N,15°2'53"E)
Vila Dr. Emila Tauscheho, Vrbova ulice 6 (851/I), Liberec, 1910-11 - s Heinrichem Fantou (Loc: 50°46'20.533"N, 15°4'15.479"E)
Komplex budov pro firmu Joh. Liebieg & Co., Liberec, např.: budova první tkalcovské továrny (Blaupunkt), Parcela 3621/2, zřejmě 1908 - s Heinrichem Fantou (Loc: 50°45'49.239"N, 15°3'54.63"E), budova druhé tkalcovské továrny, zbořeno 2004, 1910-11- s Heinrichem Fantou (Loc: 50°45'51.57"N, 15°3'55.629"E)
Administrativní budova továrny na výrobu koberců J. Ginzkey, Tanvaldská (345/XXX), Liberec - Vratislavice nad Nisou, kolem 1912 - s Heinrichem Fantou (Loc: 50°44'30.075"N, 15°5'20.976"E)
Kolonie domů „Zahradní město“ (nejméně 11 domů) , Zahradní město, Trutnov, před 1914 - s Heinrichem Fantou (cca Loc: 50°33'44.1"N,15°55'33"E)
Rakouský úvěrový ústav v Liberci, 1. máje 18 (79/III), Liberec, 1911-13 - s Heinrichem Fantou (Loc: 50°45'57.534"N, 15°3'9.822"E)   
Budova okresního úřadu, Pražská čp. 169, Trutnov, 1912-14 - s Heinrichem Fantou (Loc: 50°33'30"N,15°54'31"E)
Vila Oesterreicher, Hostivínská 414, Hostinné, 1914 (Loc: 50°32'38"N,15°43'25"E)
Soutěžní návrh krematoria, Liberec, 1914 - s Heinrichem Fantou
Dům Josefa Wolfa, Stárkov čp. 182, 1920 (Loc: 50°31'44.009"N, 16°8'53.604"E)   
Návrh Strossovy vily, Husova ulice, Liberec, 1920/1921?   
Rodinný dům pro Libereckou banku, Humpolecká 5 (159/V), Liberec, 1922, (Loc: 50°46'1.214"N, 15°4'1.794"E)
Přestavba domu obchodního rady Wilhelma von Stiepela, zřejmě 8. března 6 (15/V), Liberec, 1923 (Loc: 50°45'58.298"N, 15°3'36.572"E)   
Česká eskomptní banka, Podhorská 571/12, Jablonec nad Nisou, 1922-24 (Loc: 50°43'24.372"N, 15°10'22.552"E)
Projekt městské zástavby – Veřejná soutěž na nový situační plán města Trutnova, 1923
Činžovní domy, Fučíkova ulice 9a (174/V) a 9 (175/V), Liberec, 1923-24 (Loc: 50°46'14.627"N, 15°4'11.385"E) a (Loc: 50°46'14.432"N, 15°4'12.534"E)    
Činžovní domy, Dobrovského ulice 5 (433/II) a 7 (434/II), Liberec, 1923-25 (Loc: 50°46'18.051"N, 15°2'50.256"E) a (Loc: 50°46'17.08"N, 15°2'50.035"E)
Vila Ph. G. Vollerta, Husova ulice 68, (185/V), Liberec, kolem 1925 (Loc: 50°46'21.982"N, 15°4'52.726"E)   
Přestavba domu Huga G. Siegmunda, Náměstí Českých Bratří 8 (31/V), Liberec, 1927 (Loc: 50°45'57.144"N, 15°3'45.274"E)   
Budova Ústavu pro zvelebování živností, Čížkova ulice 3 (1034/I), Liberec, 1926-28 (Loc: 50°46'23.005"N, 15°4'23.37"E)   
Dívčí, obecná a měšťanská škola, Maxima Gorkého čp. 38, Trutnov, 1924-29 (Loc: 50°33'45.391"N, 15°54'52.759"E)   
Palác pojišťovny Riunione Adriatica di Sicurta s kinem, Rumunská ulice 7 a Boženy Němcové 22 (102/V), Liberec, 1927-29 (Loc: 50°46'1.164"N, 15°3'33.564"E)
Administrativní budova firmy Tefa, U Nisy 6 (745/III), Liberec, 1928-29 (Loc: 50°45'50"N,15°3'9"E)
Přístavba bočního křídla a dílen k obecné škole a učilišti Na Jeřábu, ulice Na Bojišti 15 (759/III) a 15a (772/III), Liberec, 1929-31 (Loc: 50°45'34"N,15°2'22"E) a (Loc: 50°45'32.688"N, 15°2'23.347"E)   
Interiér arciděkanského kostela sv. Antonína Velikého, Kostelní, Liberec, 1930 (Loc: 50°46'11"N, 15°3'24.15"E)
Přestavby  Libereckého léčebného ústavu v Lidových sadech, Riegrova ulice 14 (1279/I), Liberec, přibližně 1930-32 (Loc: 50°46'33.9"N, 15°4'45.904"E)
Rodinný dům továrníka Lenharta, Bendlova ulice 19 (1133/I), Liberec, 1931-32 (Loc: 50°46'25.531"N, 15°4'46.682"E)   
Budova tělocvičny s lázněmi Na Jeřábu, Beskydská 1 (779/III), Liberec, 1931-34 (Loc: 50°45'31.702"N, 15°2'20.794"E)   
Přístavba obřadní síně libereckého hřbitova, Liberec, 1929 či 1935, zbořeno (cca Loc: 50°46'29.338"N, 15°3'34.084"E)   
Činžovní domy, Masarykova ulice 7 a U Obchodní komory 2 (1192/I), U Obchodní komory 4 (1193/I), Gorkého 2 a U Obchodní komory 8 (1194/I), Liberec, 1938-39 (Loc: 50°46'26.498"N, 15°4'1.447"E, Loc: 50°46'27.696"N, 15°4'0.836"E a Loc: 50°46'28.506"N, 15°3'59.765"E)

Zdroje
Friedrich Achleitner et al., Regionalismus a internacionalismus v soudobé architektuře, Praha 1999.
Erhard Arnold (ed.), Die Deutschebömische Ausstellung – Reichenberg 1906, Reichenberg (1909).
Lukáš Beran – Vladislava Valchářová, Industriál Libereckého kraje, Praha 2007.
Zbyněk Černý, Cheb v době secese (1898-1914): 31. leden - 7. květen 2006, Krajské muzeum Cheb = Eger in der Zeit der Sezession (1898-1914): 31. Januar bis 7. Mai 2006, Regionalmuseum Eger. Cheb 2006.
Josef Dobiáš, Liberecké chrámy, Liberec 1983.
Jan Dostalík, Architekt Max Kühn (diplomová práce), Seminář dějin umění FFMU, Brno 2009.
Miroslav Franěk – Josef Šorm. 125 let státní průmyslové školy v Liberci. Liberec 2001.
Rudolf Günther, Architekt Prof. Max Kühn. Eine Würdigung zum 100. Geburtstag des Reichenberger Architekt, Jeschken-Iser-Jahrbuch, 1977, č. 21, s. 88-89.
Rudolf Günther, Max Kühn, in: Künstler aus dem Jeschken-Isergebirge, Böblingen 1988, s. 280.
Miroslav Jech, Příběh hejnického zámečku, Nástěnka v Domově mládeže Střední školy hospodářské a lesnické - pracoviště Hejnice, Hejnice 2005
Antonín Just, Trutnov známý, neznámý, Trutnov 1991.
Arnold Karplus, Neue Landhäuser und Villen in Österreich, Wien 1910.
Roman Kašpar et al., Kniha o Liberci, Liberec 2004.
Max Kühn, Über bodenständige Architektur in Reichenberg, Wiener Bauindustrie Zeitung XXVI, Nr. 16,  1909, s. 131-137 a 142-147.
Luděk Lukuvka, Strossova vila v Liberci (bakalářská práce), Seminář dějin umění FFMU, Brno 2005.
Miloslava Melanová, Liberecká výstava 1906, Liberec 1996.
Jan Mohr, O rodinném domu před sto lety, in: Sborník Severočeského muzea – Acta Musei Bohemaiae borealis, Historia 14, Liberec 2006, s. 121-127.
Jan Randáček, Liberecká architektura v letech 1895 – 1938, Umění XLVII, 1999, č.6, s. 528-537.
Friedrich Rücker, Ing. Prof. Max Kühn, Wien-Berlin 1930.
Hans Vollmer (vyd.), Allgemeines Lexikon der bildenen Künstler von der Antike bis zut Gegenwart, Krügner – Leitch, begründet von Ulrich Thieme und Felix Becker, Bd. 22, Zwickau 1964.   
Jindřich Vybíral, Z „druhého“ proudu brněnské kultury – Heinrich Fanta a další, Bulletin Moravské galerie v Brně, 1993, č. 49, s. 100-103.
Jaroslav Zeman, Pozapomenutý historik umění Karl Friedrich Kühn (1884-1945), in: Sborník Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Liberci, Liberec 2007, s. 85-89.
Jaroslav Zeman – Alena Řičánková, Kapucínský hospic v Liberci (rukopis), 2008.