Biografie
Karl Friedrich Schinkel byl pruský architekt, urbanista, malíř, scénograf, stavitel a návrhář nábytku. Patří mezi nejvýznamnější německé tvůrce neoklasicismu a historismu. Jako vrchní vedoucí stavebního úřadu byl zodpovědný za podobu všech stavebních záměrů v tehdejším pruském království nejen po estetické, ale také funkční a ekonomické stránce. Byl tajným vrchním stavebním radou pruského krále Fridricha Viléma III. Schinkelovo jméno nese stavební akademie, která ovlivnila řadu architektů následně se podílejících na podobě nejen Berlína, ale území německy mluvících zemí.
Schinkel se narodil jako druhé z pěti děti v rodině okresního arciděkanského pověřence Johanna Cuno Christopha Schinkela. Do šesti let vyrůstal na protestantnské faře, kdy zemřel jeho otec na následky prochlazení při hašení požáru v Neuruppin. Následně se rodina přestěhovala domu pro vdovy po kazatelích a v roce 1794 se přistěhovali do Berlína, kde mladý Schinkel navštěvoval gymnasium U šedého kostela, kde vynikal především v hudbě a kreslení. V té době byl mezi německými architekty považován za budoucí talent mladý Friedrich Gilly. Když Schinkel spatřil na výstavě Gillyho návrh pomníku pro císaře Bedřicha Velikého, tak se rozhodl pro stavitelskou dráhu. 1798 opustil střední školu a stal se blízkým přítelem Friedricha Gilly a jeho otce Davida. Současně navštěvoval v Berlíně soukromou stavební školu, kde podobně jako ostatní studenti architektury také žil. V roce 1799 se zapsal na nově založenou Bauakademie (Stavební akademii), která byla silně zaměřena na praxi. Přes zimu projektovali a léto trávili na staveništi. Schinkel současně navštěvoval přednášky na berlínské Akademii výtvarných umění. V roce 1800 zemřel Schinkelova matka i přítel Friedrich Gilly, po němž převzal vedení několika projektů. Schinkel patřil mezi první, kdo absolvoval odborné zkoušky pro státní zprávu a titul stavební inspektor.
V roce 1803 podnikl svou první studijní cestu do Itálie. Z poznámek v deníků, skic a akvarelů čerpal inspiraci pro své pozdější návrhy. Cestoval s pozdějším architektem Johannem Gottfriedem Steinmeyerem. Přes Benátky, Florencii a Sienu nakonec dorazil do Říma, kde se setkal s diplomatem Wilhelmem Humboldtem. V roce 1804 pokračoval na jih do Neapole na Sicílii. Zpět se vracel přes Miláno a Paříž, kde si prohlédl Napoleonovo muzeum s ukořistěnými díly a v roce 1805 se vrátil přes Frankfurt a Výmar zpět do Berlína. Po porážce Pruska Francouzi nebylo mnoho v zemi mnoho stavebních příležitostí a živil se částečně jako malíř. V letech 1807-15 maloval pro Wilhelma Ernsta Gropia panoramata a diaoramy. Obzvláště bylo oblíbené panorama Neapole z roku 1808, které přestavil také královskému páru. V roce 1809 se oženil se Susanne Berger, dcerou štětínského obchodníka s vínem, s níž měl čtyři děti.
Za Humboldtovy přímluvy získal v roce 1810 místo jako vedoucí oddělení pro umělecké otázky jako tajný hodnotitel na stavebním úřadě. 1811 byl jmenován členem Akademie umění v Berlíně. 1813 na počet narozenin královny Luisy navrhl pruské ocenění Železný kříž, který mohl za svoji odvahu získat jakýkoliv voják bez ohledu na původ. 1814 se přestěhoval na třídu Friedrichstrasse. 1815 zaujal místo po zesnulém tajném vysokém stavebním radovi Paulu Ludwigu Simonovi, kde se mohl naplno začít naplno věnovat profesi architekta. Kromě Berlína dostal také na starosti další pruské oblasti. Z důvodu královské pokladny vyčerpané napoleonskými válkami musel voli velice úsporná a efektivní řešení. Byl zodpovědný na stylovou optimalizaci všech veřejných staveb v Prusku. Později se pro tento úsporný vzhled zažil pojem Schinkelův styl. Působil také jako odborný znalec památek, profesor stavebního umění a člen senátu Akademie umění. V červenci 1817 vyhořelo královské národní divadlo v Berlíně. Projekt původního autora Carla Ferdinanda Langhanse na přestavbu divadla nebyly schváleny a zakázkou byl pověřen Schinkel, který stavbu dokončil v červnu 1821. V letech 1819-40 postupně vydal 28 sešitů dokumentujících na 174 velkoformátových kresbách Schinkelovu architektonickou tvorbu. 1824 podnikl služební cestu do Itálie, aby se co nejvíce dozvěděl o muzejních stavbách pro připravovaný projekt muzejního ostrova v Berlíně. 1830 podnikl cestu do Švýcarska, Milána a Benátek, aby po návratu začal vytvářet dvě nejvýznamnější sakrální stavby Nikolaikriche v Postupomi na Fridrichswerderschekirche na dnešním Schinkelplatz. V roce 1831 navštívil Mariánské Lázně a kvůli podlomenému zdraví postupně stále častěji na léčebných pobytech v českých lázních a Bad Gastein. 1834 představil návrh přestavby athénské Akropole na královský palác Otto I. V roce 1838 se dostal na vrchol krariéry, kdy byl jmenován horním zemským stavebním ředitelem a také zastával pozici královského architekta. Od 1833 Schinkel pracoval na projektu dostavby katedrály v Kolíně nad Rýnem, ale s položením nového základního kamene se začalo až rok po Schinkelově smrti. Z důvodu velkého pracovního nasazení postihla Schinkela na jaře 1840 paralýza pravé ruky a zdravotní stav se stále zhoršoval. Po králově smrti se Schinkel nemohl ze zdravotních důvodů zúčastnit slavnostní korunovace Fridricha Viléma IV., který to považoval za neospravedlnitelný přestupek. Nemoc zhoršoval Schinkelův vizuální vzhled i poruchy řeči. Po ročních útrapách zemřel na mrtvici ve svém služebním bytě na Stavební akademii v Berlíně.

Realizace a projekty

Další stavby
Neue Wache Berlin
Konzerthaus Berlin
Friedrichswerdersche Kirche
Elisabethkirche
Pruská vojenská akademie

0 komentářů
přidat komentář